Vojtova metoda reflexní lokomoce nebo též VRL je neurofyziologický diagnosticko terapeutický koncept vycházející z vývojové kineziologie, což je odbornost zaměřující se na svaly a pohyb těla. „Cílem je znovunalezení vrozeného fyziologického pohybového vzorce jedince, tedy pacienta. Využívá specifické vývojové polohy v přesně vymezených oblastech těla na trupu a končetinách. Manuální aplikací tlaku na takzvané spouštěcí zóny vyvolává automatický lokomoční pohyb – reflexní plazení, lezení, otáčení,“ popisuje vedoucí fyzioterapeut Karel Kroh s tím, že technikou lze vstoupit do geneticky kódovaného pohybového programu člověka, do jeho řízení a přesným zásahem z periferie je možné vyvolat přesnou „pohybovou odpověď“. Dochází při tom k aktivaci svalů a jejich přirozené koordinaci. Příkladem je narovnání trupu, centrace kloubů (stav, při kterém jsou kloubní plochy v ideálním kontaktu a zatížení působící na kloub rovnoměrně) a podobně.
Základy metody určil díky dlouhodobým pozorováním a zkušenostem vlastních pozorování v 50. letech 20. století český neurolog Václav Vojta. Terapii dle Vojty lze použít u pacientů různého věku od kojenců až po dospělé pacienty s diagnózami neurologickými, ortopedickými i interními.
